Killers of New Zealand? / Zabijáci Nového Zélandu?

Vše jsem pro tebe přeložila do češtiny. Koukni pod fotku a začti se.

I love detective stories! Detective TV shows are my good night treat and biographies of twisted killers are my addiction. However – this post is about killers who can be easily hidden behind your bed or hanging over your face while you are asleep. So sweet dreams Kiwi land.

No, don’t pack your stuff yet. New Zealand has very very verryyy small number of poisonous animals. They are extremely rare and you are unlikely to encounter them. Luckily for spiders lovers from 2500 types of spiders in NZ only three may cost you a life. Its more likely to be hit by a car then be bitten by spider here (didn’t you read about crazy NZ drivers yet? click here)

The sole native poisonous spider – rare Katipō has almost mythical status. Katipō spiders are now classified as a threatened species. Its illegal to kill or even collect them. Katipō spiders have quite narrow habitat, only found living in sand dunes close to the seashore. Maori name Katipō means night – stinger. These spiders are shy and would attack only if accidentally squashed. Only adult female spider can bite, its about a size of garden pea. Lady spiders found in the South Island and the lower half of the North Island are always black, and have a distinctive red stripe bordered in white on their bodies. In black Katipō females found in the upper half of the North Island, this stripe is absent, pale, yellow, or replaced with cream-coloured blotches. Interesting, isn’t it? Only a few living New Zealanders have ever seen Katipō not mentioning to be bitten by one. There is no evidence that anyone has died from a Katipō bite in last 100 years. There are now fewer Katipō then iconic Kiwi bird in New Zealand. Spiders‘ reputation is more gruesome then reality.

New Zealand’s newbie killer is intruder from Australia – Red Back Spider. Luckily only a small number of Red Backs have been recorded in different locations past recent years. Red Back prefers dry shelters, so it is often found in outbuildings. Because New Zealand’s wet climate does not favour Red Back spiders, they commonly live near or inside human residences. They appear only in small population communities. No one really know how these spiders got in NZ, but there is a possibility of the spider spreading further through much of the North Island and warmer parts of South Island. Red back belongs in a clade with the Black Widow spider, with the Katipō as its closest relative. BTW: Red Back is responsible for the large majority of serious spider bites in Australia. An antidote has been available since 1956, and there have been no deaths directly due to Red Back bites since its introduction. Again only females are the evil ones and bite. The adult female is easily recognised by her rounded black body with a prominent red stripe on the upper side. The Redback is one of the few spider species that can be seriously harmful to humans.

Another immigrant from Aussie neighbourhood is White-tailed spider (two species were introduced to New Zealand). White-tailed spiders are hunters who seek out prey rather than spinning a web to capture it. Both species are very similar looking – they have dark reddish to grey, cigar-shaped body and dark orange-brown banded legs, females are bigger then males. They usually live in cracks and crevices in and outside of houses, we have found one in our bedroom. Oupsy:) Spiders like to hide in folds of clothes, towels and shoes. Even may be responsible for a disproportionately high number of spider bites compared with other spiders, there is no reason to panic. The bite of the white-tailed spider is not poisonous to humans. You would have to be very very unlucky super sensitive individual to die after White Tail bite. There has been considerable (and quite often misleading) publicity about serious skin infections, called necrotic lesions, that may develop near bites. In a recent Australian study of 130 confirmed white-tailed spider bites, 75% of people said the bite was less painful than a bee sting, and nobody developed lesions. 

Other possibly dangerous animals here are Jellyfish (Bluebottle jellyfish and the Pacific or Portuguese Man-of-War jellyfish), stingrays, sea urchins, sea snakes, bees and wasps… New Zealand has a very small number of venomous creatures, and mortality from envenoming is low, but its worthy to be aware of them. Happy bare foot adventures!

Nice deadly addictive reading? Share it with others, hit the FB share button under the article. 

Female Red Back Spider

Do you feel like „WTF? What is this language about?“ scroll up for English.

Miluji detektivky! Detektivní seriály jsou pro mě pohádka na dobrou noc a čtení životopisů masovýh vrahů je teprve to pravé ořechové. Nicméně tenhle mini článek bude o zabijácích, kteří se možná schovávají pod tvojí postelí a nebo si pobíhají po stropě zrovna když spíš. Tak tedy dobrou noc Zélande.

Ale néééé, přestaň si balit baťůžek. Počet jedovatých či jinak nebezpěčných zvířat na Novém Zélandu by se dalo spočítat na jedné ruce (ok, dvou) a pravděpodobnost, že na ně narazíte je opravdu malá. Hlavně milovníci pavouků si můžou výskat – z 2500 druhů místních pavouků jsou jen tři nebezpečné. Spíš vás tady srazí auto, než aby jste umřeli na pavoučí kousnutí (že jsi ještě nečetl o šílených místních řidičích? klikni sem).

Jediný jedovatý pavouk původem z Nového Zélandu je Katipō. Tenhle pavouček je vzácný a má téměř až mýtický status. Je ilegální ho zabít a nesmí se ani sbírat. Pavouci Katipō žijí jen na velice specifických místech – i proto jich je tak málo – najdete je v písečných dunách na pobřeží. Maorské jméno Katipō v překladu znamená noční žihadlo. Pavouk je velice plachý a na člověka by zaútočil pouze při sebeobraně. Koušou jenom samičky. Jsou velké asi jako hrášek, černé s barevnou čárou na zádech. Je zajímavé, že pavoučice na Jižním ostrově a v jižní části Severního ostrova mají černevé zbarvení linky a na severu Severního ostrova pavoučí dámy proužek buď nemají vůbec a nebo je žluté či krémové barvy. Žije už jen hrstka novozélanďanů, kteří kdy viděli Katipō na vlastní oči. Za posledních 100 let není zaznamenáno jediné úmrtí na kousnutí tímhle nebezpečným pavoukem. Katipō je velice vzácný endemit téměř na pokraji vyhynutí.

Nováček mezi místními hmyzími zabijáky je přistěhovalec z Austrálie – Red Back Spider (Latrodectus hasselti). Naštěstí jich tady zatím moc nepobíhá. Je záhadou jak se tenhle imigrant na Zéland vůbec dostal. Najdete ho v teplejších částech Severního ostrova, ale díky klimatickým změnám je docela reálné, že se časem rozšíří i do jiných oblastí NZ. Tenhle nebezpečný pavouk je blízký příbuzný jak již zmíněného Katipō tak i australské Černé vdovy. Red Back (doslova červená záda) má rád sucho, což na Zélandu zrovna moc není. Proto se často schovává v domech, přístřešcích, stodolách… prostě poblíž lidských obydlí. Žije v malých pavoučích komunitách. Opět koušou pouze samičky. Dospělá paní pavoučice je velká asi jako hrášek a jednoduše ji poznáte podle výrazné červené čáry na zádech. BTW: Red Back je zodpovědný za většinu vážných pavoučích kousnutí v Austrálii. Nicméně díky protijedu, který je jednoduše dostupný od roku 1956 na kousnutí nikdo nezemřel. Red Back je jeden z mála pavouků, který může být opravdu nebezpečný i člověku. 

Další australský přivandrovalec je White-tailed spider (Lampona Murina), Na Zélandu najdete dva druhy z téhle pavoučí rodiny. White-tailed (doslova Bílý ocas) pavouk netvoří pavučiny, je to lovec, který svou kořis chytne a zabije v pohybu. Pavouk má červenavě-šedé podlouhlé tělo, hnědavé nožky, samičky jsou větší než samci. Narazíte na něj velice snadno, je rozšířen po většině Nového Zélandu. Rád se schovává v trhlinách domů jak venku tak uvnitř, já našla jednoho v mojí ložnici. O-o-u:) S radostí si udělají pelíšek v rukavicích, botách, v záhybech oblečení, závěsů, dek… I přesto, že je White-tailed pavouk zodpovědný za většinu pavoučích kousnutí vůbec, není důvod k panice. Jeho kousnutí není pro člověka smrtelně jedovaté. Museli by jste být super přecitlivělý smolař, aby vás kousnutí tohodle krasavce zabilo. V posledních letech se tomuto pavoukouvi dostalo vrchovaně nezasloužené publicity.  Udělali z pavouka velblouda. Veřejnost byla strašena kožní infekcí – nekrotická léze, která se může (v extrémních případech) objevit v místě kousnutí. Nedávno byla v Austrálii provedena studie, při níž bylo dotazováno 130 jedinců kousnutých tímhle pavoukem. 75% z dotazovaných řeklo, že kousnutí bylo méně bolestivé než štípnutí včely a ani jeden z nich neměl žádné vážnější problémy.

Do notýsku si zapište i tyhle nebezpečné tvory žijící na Zélandu. Můžete se setkat s jedovatýma medúzama (Měchýřovka portugalská), nebezpečným rejnokem, jsou tady mořští ježci, mořští hadi a samozřejmě vosy a včely. Nový Zéland má v porovnání s jinýma zeměma velice málo zvířátek, které by vás mohli stát život. Ale je fajn i o téhle trošce vědět a dávat a si na ně pozor.

Líbil se ti tehle smrtelně úžasný článek? Pošli ho dál, klikni na FB ikonu pod článkem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s