Cheap hotel za všechny prachy

Indonézie mě okouzlila, já ze 17 tisíců ostrovů zatím navštívila pouhé dva – Jávu a Bali. Po prvním šoku, kdy toho na vás bude moc nějak sami sklouznete do toku ulic ani nevíte jak. Půjčte si motorku a jezděte v té jejich šílené dopravě. Usmívejte se. Mluvte s místníma, rukama nohama se dorozumí každý a ještě to je legrace:) Jezte v pouličních stáncích, nejlepší jídlo je přeci od babičky a tady je vařících babiček na každém roku pět. Ale hlavně zahoďte předsudky, že vás chce každej okrást a ošidit. Ano, jako běloch s batohem na zádech se nejednou setkáte s chytrolínama, co vám prodávají lístek na cokoliv za cenu pětkrát tak vyšší než by měla být. Nejeden autobus vás místo na nádraží zaveze před „travel agency“, odkud je těžké vyklouznout bez finanční újmy. V restauracích na turistických místech vám dají cizineckou přirážku a na trzích je třeba dohadovat se, ale…. jakmile se vymotáte z turistických míst, terpve pak uvidíte krásu Indonézie a místních lidí. Nebojte se nechat se pozvat k někomu domů. Lidé se chtějí jen pochlubit, ukázat vám jejich kulturu, nabídnout kousek ovoce o kterém nemáte ani tušení, že existuje. Nechte se vyzvat k tanci šamanem, zabředněte to rýžového pole, nechte se vyfotit, mávejte dětem…. užívejte si. A pokud se necháte napálit (a to necháte), poučte se a hoďte to za hlavu:)

ruchu ulic jen tak neutečete
ruchu ulic jen tak neutečete

Hotel, hotel, accomodation!„, „cheap hotel!“, „come, cheap hotel!!„… a odolejte tehle lákavé nabídce. My pod tíhou obrovských batohů, celého dne cestování, nedozírnosti jiného místa kam složit hlavu a také díky podlému triku – výtečné večeře na stole, neodolali a do pasti jistého Mr. Edy spadli. S tím, že člověka v Indonésii lapnou a rukama/nohama/lámanou angličtinou vás nacpou do autobusu, který jede skoro tam, kam jedete vy…s tím se počítá. Tudíž, když nás v přístavu Banyuwangi vyhodili z autobusu se slovy „train station here“ i přesto, že vlak tudy očividně nejezdí, ani jsme se moc nedivili. Pan Eda byl mazaný indonésan, který si nás odchytil. Bylo pozdě večer a my neměli kam jinam jít. Takticky nám nabídl jídlo, postel a samozřejmě brutálně předražené tours na okolní sopky pořádané jeho travel agency .

Pokojíček, do kterého jsme byli odvezeni na motorce stál za všechny prachy. Na první pohled to byla lehce zatuchlá, malá, ne zrovna čistá díra s postelí, umyvadlem a za pootevřenými dvěřmi člověk našel turecký záchod a sprchu. Při vstupu pan Eda zapnul televizi, která společně s jednou žárovkou osvětlovala náše hnízdečko. Myslím, že dostatečně unavený člověk kývne při vidině postele téměř na všechno:) Do jediné prskající, leč funkční prodlužovačky ležící na zemi jsme opatrně zastrčili nabíječky na vše potřebné.  Já zjistila, že v umyvadle uprostřed mítnosti, v zažloutlé sprše, či v turecké jámě voda neteče. Jediné co bylo mokré byla (pro mě nepochopitelně) podložka u dveří. Umyla jsem se tedy dětskýma ubrouskama na zadek, zabalila se do spacáku a usla jako nemluvně.

Od jaktěživ se okolo třetí, čtvrté ráno proberu a v polospánku odcupitám na záchod. Otevřu oko, seskočím z postele a hledám své žabky (přece po té nechutné podlaze a tureckým záchodě nebudu chodit bosky). Milisekundu mi trvalo probrat se úplně. Zjistila jsem, že nejen žabky, ale celý náš pokojíček plave. Probudila jsem se stojící asi pět centimetrů ve vodě, nefunkční kohoutek se v prostřed noci rozhodl, že si trochu zadovádí. V té chvíli mi svitlo a ona zatuchlost a promočená welcome hadra na zemi mi byly jasné. V bazénu okolo mě se váleli naše batohy, vesele plavali mrtví i živí šváby a k mému zděšení se vedle mě koupala i ta pofiderní prodlužovačka.

A jaké ponaučení jsem si vzala? Je jich hned několik…

  • Nikdy nevíte kdy se do něčeho můžete namočit.
  • Netuším jakým zázrakem jsem přežila. Když jsem vyděšeně stála na posteli a smetákem vytahovala vše co vede elektřinu… mobili se vesele nabíjeli. Zřejmě, když tekla voda nešla elektřina a naopak…nevím, ale jsem tady. Jupí.
  • Švábi se rádi koupou.
  • Cheap hotelem můžu klidně nazvat i naši stodolu:)
  • Nenechte se zlákat kdejakým Edou, ani kdyby se vám oči zavírali.
  • I v nejhorším indonézském hotelu můžete dostat chutnou večeři.
  • Na mítním sluníčku vám batohy uschnou dřív, než bys řekl švec.
  • Díky téhle (ne)podařené noci, jsme se den na to ocitli ve vedlejší vesnici na velké oslavě žní, která se koná jedou za rok. A ta teda stála za to!

Prima článek? Dej mu like.

6 thoughts on “Cheap hotel za všechny prachy

  1. Fuuuu…po dnešní zkušenosti mám sto chutí už nejezdit jinak než all inclusive a o „dobrodružných příhodách“ si jen číst. Cesta autobusem z Yogyakarty do Jakarty trvala místo 15 hodin, něco přes dvacet. Autobus se třikrát rozbil a ještě mě v něm nějakej hodnej místní spolucestující ukradl z batohu zrcadlovku (foťák). Strašně mě to zklamalo…

  2. V Banyuwangi jsme také několikrát byli a místní byli opravdu velice milí. 2 studenti nás pozvali do svého skromného obydlí, kde jsme si před nočním výšlapem na sopku pěkně odpočinuli a dodnes jsme s nimi v kontaktu. Ale dobrý hotel na Jávě prostě stojí víc než u nás. A pokud máte opačný názor, pak budu rád za vaše doporučení.

    1. Ahoj:)
      Myslím, ze bych hotely kde spime asi dobrými nenazvala:) Snažíme se spávat v „home stays“, je to levnější a takové osobnějsi. Na různých místech jsme se setkali s různou urovni/čistotou 🙂
      Jedeme teď cestu Novy Zéland – Indie a tak se snažíme utrácet co nejmíň, ať nám to vse vyjde a zbyde nám na finální letenky do ČR :))))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s