Indie mi připadá tak trochu jako říše divů. Většina lidí žijící v tomhle vesmíru působí ztřeštěně a spousta věcí vám zde připadá vzhůru nohama, tak nějak naopak… neskutečně bizarně. Je to tak ohromná země, že je snad nemožné ji popsat jednoduše, “hodit její obyvatele do jednoho pytle”. Každý kout Indie je jiný, má unikátní kulturu, zvyky, náboženství, jazyk, místní jídla…

Nekonečná rozdílnost a barevnost se odráží v každém kousku místní kultury. Najdete zde snad všechny náboženství světa – ty vedle sebe existují, tolerují se, zavírají před sebou oči, obohacují jedno druhé. Nemyslím si, že tahle tolerance pochází z nějaké vnitřní moudrosti místních, spíš je tady toho tolik, že už se to naučili neřešit.

Už jen první krok z letadla a doslova cítíte rozdíl mezi Evropou. Koktejl pachů – nafty, těžkého vzduchu, krávského trusu, odpadků, potu spousty lidí, ale i čerstvého ovoce či nejlepšího jídla, co jste kdy jedli … to vše vás ohromí a ani nemusíte otevřít oči. Jakmile tenhle spletenec všech a všeho začnetě pomalu rozmotávat a poznávat místní kulturu, budete si připadat jako Alenka v říši divů. Mě to objevování nesmírně baví:)

Pokud jste v Indii nováček jako já, doporučuji začít ji prozkoumávat v Goa – nejmenší a nejbohatší stát Indie. Místní příroda, indická barevnost a portugalská architektura vám ohromí a silný křesťanský odkaz portugalců vám bude pomáhat překonat kulturní šok.

Goané jsou většinou silně věřící křesťané, rádi vám s čímkoliv pomůžou a na trzích vás okradou jen trochu… jsou prostě fajn. Chodí pravidelně do kostela a aktivně se účastní “kosteláckých” aktivit. Co mě zaujalo – kostely jsou plné obrazů a soch bílých svatých, jen zřídkakdy narazíte na dílo, kde jsou znározněni místní – tmavý lidé. I to byla taktika, jak udělat z bílého mocenského nadčlověka.

Nejvíce mě baví ulice a nikdy neutuchající život na nich. Všude se proplétají maličké motorové rikši, které vypadají jako plechové hračky. Po silnici ladně proplouvají ohromné nákladní auta ověšená soškama snad všech bohl světa, nálepkama, CDčkama, světýlkama. Každé auto vypadá jako pohybující se svatostánek. Čtveraté autobusy kličkují jako sebevrazi a občas do nich někdo s křikem naskočí a nebo z něj vyskočí. Motorky a scootry se tímhle zmatkem až neuvěřitelně ladně pohybují. Všichni očividně řídí s rukou na klaksonu a připadámí, že místo brzdění prostě jen troubí a řítí se dál. Chaotická dopravní symfonie je složená z nepřeberné škály troubení. Je to pro mě tak trochu jungle, ve které bych se bez GPSky a nebo místního průvodce ztratila a nikdo by mě už nikdy nenašel.:)

Chodci (takže i já) představují nejnižší článek a musejí uhýbat naprosto všem, kola dávají přednost normálním rikšám, normální rikši a stánky s jídlem na kolečkách dávají přednost motorovým rikšám, ty uhýbají autům a auta se vyhábají náklaďákům. A autobusy zastaví pouze kvůli jedné jediné věci – paní silnic, královně jungle. Posvátné krávě.

Namaste ❤

BTW: v místním jazyku Hindi znamená Namaste “Klaním se tvé duši” a používá se mezi hinduisty jako pozdrav, náhrada podání ruky… Jednoduše si dáte spojené dlaně na hruď, ukloníte se a řeknete Namaste. Lidé se při pozdravu nedotýkají.
Zní to trochu vznešeně až osvíceně, viďte? Tohle vám učitelka jógy neřekla, ale…
Důvod proč se hinduisti takhle zdraví je prostý. Hinduisti stále praktikují kastovní systém  (ten je od roku 1950 v Indii ilegální), vyšší kasta se nesmí dotknout nižsí kasty…a nedej bože (nedejte všichni bohové), aby se někdo dotkl nejnižší a nejšpinavější kasty – Dalits (v češtině se jim říká nedotknutelní, což zavání někým kdo je osvícený a natolik úžasný, že se ho nemáme dotýkat. Opak je pravdou, lidé téhle kasty jsou bráni jako podlidé, špína, lidská spodina… prostě něco, na co nechcete šahat protože to je “Fúúúúúj”)