Pipina v off roadu nebo single mum life? #3

Jednou z nejtěžších věcí, co mi na životě single maminky (ne, fakt mi nikdo nikdy neříkejte mamina) přijde je… možná překvapivě… řízení auta. Vlastně jsem to už i někde zmiňovala. Moje miminko si to v autě neužívá – nudí se, nemůže se hejbat, prsa jsou daleko a i přesto, že se můj repertoár písniček zvětšil snad o milion procent, nestačí to. Vydrží tam chvíli a pak se začne vztekat. Zatím to u něj na kariéru řidiče kamionů nevypadá.

32313682_10215933051350021_9075968402773770240_n.jpg

Když Filip (mimino) pláče jsem nervózní. Nesoustředím se plně na cestu, dívám se často na něj a ne před sebe. Dělám nekonečně mnoho činností, které ho zabaví. Občas mu i při řízení hraju divadlo s hračkama. Přiznám se, že při minulém pokusu zaparkovat s plačícím miminkem vedle sebe jsem ho raději nechala přitulit se ke mě a takhle jsme společně zaparkovali. Kdybych to neudělala, parkuju tam nervózně snad ještě teď. Při delších cestách se každou chvíli zastavujeme a to, co by člověk jel normálně 2 hodiny, jedeme klidně 4. Jezdím mezi kojením a spánkem miminka. Je to docela challenge který vyžaduje vysoké organizační schopnosti. Ale dá se to a na výlety se přece musí 🙂

Podělím se s váma o dnešní příhodu… aka i takhle možná někdy vznikají historky stylu… „Ty vole, dneska jsem potkala nějakou pipinu v off roadu. Se divím, že jí dali řidičák. Ale hlavně, že měla modrý vlasy… na zlatokopku byla tlustá, ale co už“ 😀 😀 😀

Jedeme z výletu. Vyložím kamarádku na Smíchově a pokračujeme směr Nusle. Přejíždíme Arbesovo náměstí a můj malej chlapeček se začíná neskutečně vztekat. Ne, neměl hlad, nebyl unavenej, měl po ruce hračky…. prostě už tam nechtěl být.
Zastavuji na červenou. Zkouším uklidnit mimino… ale on je v ráži… netuším jak, asi nohou (rukou, uchem, jazykem??? vše je možné)… zapne „off road mode“ mého auta.
Což znamená, že se celý auto nadzvedne a každý kolo má sice nezávislý pohon a vyjede klidně i na Mt.Everest… nicméně jede maximálně tak 5km/h. Do centra Prahy se to moc nehodí :)))) Blikne zelená a já si to rychlostí chůze fičím jak pán. Auta troubí, Filip řve, já přemýšlím jak téhle situaci ujet. Na první možné křižovatce zatočím do uličky, kde je míň aut. Jenžeeee…. v zápětí zjišťuji, že se rozjela jiná strana křižovatky a ze zadu už nás tlačil nový roj aut. Jiná auta troubí, já jedu pětkou, blikáme výstražnýma světlama a miminko řve a řve a řve, až se mu potí hlava. Co nejdřív zatáčím někam do ještě většího klidu. Chci se dostat kamkoliv, kde není provoz. Tam zastavím a vše vyřeším. Ani nevím jak, ale ocitnu se na cestě směr na Anděla ze strany od Alzy. A tam nás dožene tramvaj. Zvoní. Já sešlápnu plyn až na podlahu a valím si to přinejmenším 7km/h. Neutichající zvonění Filipa zaujalo a naštěstí se uklidňuje. Jupíííí. Největší problém vyřešen. Teď ještě vypnout ten off road 😀
V tu chvíli nás (a tím pádem i už dvě tramvaje za mnou) zastavují policajti a chtějí speciální povolení k vjezdu. Ocitla jsme se v pěší zóně. Začnu cosi zmateně vysvětlovat, ukazovat na mimino a zadávat cílovou adresu do navigace. Pan policista je zmaten, Filip policajta balí a dělá na něj cukrbliky. Policajt mává na rozloučenou.
Nakonec mě nechali celej Anděl přejet mojí vyhlídkovou rychlostííí. Tramvaje počkaly…. já někde na Lidické konečně zjistila, jak ten off road vypnout… a jelo se s úsměvem domů. :)))

BTW: Konečně jsem plně pochopila význam nálepek „dítě v autě“.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s