Šokující! Otec zabil nezbedného syna. Místní ho za to oslavují.

Na tenhle nadpis alá Blesk jsem hrdá. Článek snad takovej nebude, to bych se spíš styděla:)

Taky se rádi přejídáte a válíte si šunky, ideálně bez černého svědomí? Já jo. Mimojiné i proto miluju Vánoce (ještě pár dnííííí….uiiii). Nacpávat se v 11 v noci bramborovým salátem rovnou z ledničky a přitom si sám sobě namlouvat „dneska můžu“, tomu já říkám krásné chvíle přežravce:) O to víc mě potěšila moje náhodná přítomnost v Goa zrovna, když se slavil svátek Diwali. Všude byly místí sladkosti, které jsem prostě musela ochutnat. Ale nejen mým plným břichem mi Diwali trochu připomnělo Vánoce.

diwali.jpg

Diwali (aka Deepavali) je svátek světel a považuje se za nejveselejší a nejšťastnější svátek hinduistů. Diwali se slaví přesně patnáctý den měsíce Kartika hindu kalendáře, pokud vám to taky nic neřeklo, tak je to pokaždé jindy, ale vždy na podzim. Rodiny se navštěvují, zdobí si domy světýlkama a lampionama, zapalují svíčky, posílají si balíčky plné sladkostí… Je to prostě krásná podívaná. Pokud ale máte chuť tuhle romantiku posunout do úžasně bizardních rozměrů, jeďte do Goa.

Bylo, nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami…. Lord Vishnu (ten modro-fialový čtyřruký tvůrce světa) a Bhumi (bohyně, která je Zemí samotnou) měli syna. Jmenoval se Narkasur a popravdě, byl to velkej spratek. Narkasur byl králem i v Goa. Měl nadpozemské schopnosti, byl arogantní, zlý, sebestředný… prostě monstrum. Kradl krásné ženy a ničil svýma blbýma nápadama celé království. Goané se na to už nemohli koukat a tak zavolali Lorda Vishnu, aby svého syna zabil a nebo alespoň rodičovsky vytahal za uši. Vishna se s Narkasurem nepáral, rovnou ho sprovodil ze světa. A tak je goanské Diwali v podstatě oslava vítězství dobra (Lord Vishna) nad zlem (Narkasur).

Asi měsíc před slavnostní nocí se v ulicích Goa začnou objevovat polotovary soch různých velikostí. Postupně se z kovových konstrukcí stávají barevné děsivé příšery, které symbolizují Narkasura. Hlava – nejstrašlivější část, se nasadí až těsně před Diwali. Samotný velký den se nese ve zvuku goa trance music. A to na plné koule (pusťte si video)! Čím hlasitější hudba, tím lepší party. Oprášené Hi-fi věže ze sebe musí vydat to nejlepší, nebo alespoň to nejhlasitější, co umí:) Převážně muži, bez rozdílu věku a hladiny alkoholu v krvi, se snaží o různé taneční kreace. Tančí se od pozdního odpoledne až do úsvitu. Ulice se zaplní množstvím motorek, scooterů, aut… a masa zvědavců se v pomalé dopravní zácpě, za rytmu jak jinak než goa trance, pohybuje od sochy k soše. Tenhle dopravní had vás pohltí a vyplivne až před východem slunce. Tehdy se sochy začínají pálit. Je to skvělá show! Spálení zlého Narkasura je vyvrcholením celé slavnosti. Zlo a temnota byla spálena, dobro a světlo zůstalo… myslím, že za tenhle happy end by se nemusel stydět ani Bolywood:)

BTW: Můj první Diwali jsem si prožila nadopovaná oblbovákama proti bolesti, měla jsem chikungunya fewer. Možná i proto mi to přišlo tak úžasně barevné a akční:)

Gramatické chyby v článku jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými chybami či překlepy je čistě náhodná. Fotky jsou z mobilu.

Jak jsem řekla “ANO!”

Dostat se na indickou svatbu je pro mě splněný sen. Když se mě moje indická rodina zeptala “Petra, we are going for a wedding of our cousin, do you want to join us?”… tak jsem bez váhání a s ohromným úsměvěm řekla “ANO!”

Svatba byla malá, pouhých 250 lidí. Na větší jsem v životě nebyla:) Nevěsta byla nádherná, ženich jakbysmet. Vše bylo krásné a kýčové. Hosté málo pili, hodně jedli, tančili bollywoodské tanečky, smáli se… prostě pravá indická rychta. Bylo to nezapomenutelné.

1-04432

Mezi 250 Indi jsem byla jednoznačně nejvyšší, nejbělejší a s nejkratšími vlasy (popravdě, měla jsem v té době na hlavě asi 3 milimetrový účes… naštěstí mi to už trochu dorostlo). Vyčnívala jsem, a to doslova.

Po měsíčním detoxu (do Indie jsem si totiž jela pročistit hlavu i tělo) a třech malých pivech jsem na svatbě zářila. Nejen, že mi zčervenaly tváře, ale byla jsem opravdu zábavný společník, tanečník…a v neposlední řadě jedlík zmrzliny.

Mého šarmu si nemohly nevšimnout ani tři tetky od vedlejšího stolu. Byla jsem pro ně perfektní cíl… a tak si mě při mojí, asi páté, cestě pro zmrzlinu odchytly. Nadšeně mě posadily na židli a najednou mě obklíčily tři usměvavé tváře. Byla jsem v síti nefalšovaných indických dohazovaček. Skvělé! Jedna z nich – ta nejhlavnější, začala výslech. V několika minutách projeli vše. Můj život, vzdělání, plat, počet dětí (to je potěšilo), věk (ten je fakt nepotěšil), vztahy v rodině, počet sourozenců, rodiče, širší rodina, jestli umím vařit, jestli umím vařit indická jídla (to se prej doučím:), váha, výška, proč mám tetování… a samozřejmě jsem je musela ujistit, že mi vlasy dorostou.

images-1.jpg

Kámen úrazu byla moje víra, tedy nevíra. Na otázku jestli jsem katolík jsem razantně odpověděla “Ne!”. Hlavní bába dohazovačka se ovšem nevzdala. Zkusila to tedy přes českou národní víru. Jako nejvíc ateistická země světa jsme taky neprošly. Pátrala dál. Hledala v paměti jestli jsme neměli českého papeže, jaké máme svaté, poutní místa, slavné kostely… bohužel jsem jí nebyla velkou pomocí. Ze zoufalství se zeptala, jestli slavíme Vánoce. Bingo! Měla konečně aspoň kapičku božství, kterou potřebovala pro další postup. Logicky si odvodila: “Petra slaví Vánoce –> Vánoce jsou křesťanský svátek –> Česká republika je křesťanská země –> určitě jsou katolíci –> Petra je z Čech –> Petra je vlastně katolík.

Po ujasnění si základních informací o mé maličkosti jsem se musela postavit, otočit se okolo a taky si mě vyfotily. Následně na řadu přišla technika – WhatsApp. Hlavní vyšetřovatelka založila WhatsApp skupinu, kam pozvala mimo dvou soukmenovnic u stolu i jiné kolegyně z oboru. Chvíli všechny vehementně bušily do displejů a občas něco řekly v místním jazyce.

Special-Indian-Wedding-Traditions.jpg

A pak… po chvíli napětí…. tadá… můj vyvolený na mě koukal z mobilu hlavní báby dohazovačky. Byl to docela mile, ale rozhodně ne sexy, vypadající Ind s knírkem. Prej to byl doktor, bratranec z třetího kolena a (tohle zdůraznili asi milionkrát) byl vyšší než já.

Podle nich to byl jasný match, podle mě tolik ne. Šla jsem si tedy pro další zmrzlinu a ztratila se v davu:)

BTW: O své dredatější polovičce jsem se samozřejmě zmínila, a ne jednou. Ale jakoby si tety vždy přesně v tu chvíli vyply uši.

Je víc než pravděpodobné, že jsou v textu chyby, přeci jen je to „bad grammar blog“. Nepíšu takhle záměrně, ale jinak to neumím. Klidně mi do komentu napište (please, be gentle), co mám opravit:). Děkuji.

„You are white, you are beautiful! Can I have a selfie?“

Indie mi připadá tak trochu jako říše divů. Většina lidí žijící v tomhle vesmíru působí ztřeštěně a spousta věcí vám zde připadá vzhůru nohama, tak nějak naopak… neskutečně bizarně. Je to tak ohromná země, že je snad nemožné ji popsat jednoduše, “hodit její obyvatele do jednoho pytle”. Každý kout Indie je jiný, má unikátní kulturu, zvyky, náboženství, jazyk, místní jídla…

Nekonečná rozdílnost a barevnost se odráží v každém kousku místní kultury. Najdete zde snad všechny náboženství světa – ty vedle sebe existují, tolerují se, zavírají před sebou oči, obohacují jedno druhé. Nemyslím si, že tahle tolerance pochází z nějaké vnitřní moudrosti místních, spíš je tady toho tolik, že už se to naučili neřešit.

14601103_10210522294444480_3117928124013151498_n

Už jen první krok z letadla a doslova cítíte rozdíl mezi Evropou. Koktejl pachů – nafty, těžkého vzduchu, krávského trusu, odpadků, potu spousty lidí, ale i čerstvého ovoce či nejlepšího jídla, co jste kdy jedli … to vše vás ohromí a ani nemusíte otevřít oči. Jakmile tenhle spletenec všech a všeho začnetě pomalu rozmotávat a poznávat místní kulturu, budete si připadat jako Alenka v říši divů. Mě to objevování nesmírně baví:)

Pokud jste v Indii nováček jako já, doporučuji začít ji prozkoumávat v Goa – nejmenší a nejbohatší stát Indie. Místní příroda, indická barevnost a portugalská architektura vám ohromí a silný křesťanský odkaz portugalců vám bude pomáhat překonat kulturní šok.

Goané jsou většinou silně věřící křesťané, rádi vám s čímkoliv pomůžou a na trzích vás okradou jen trochu… jsou prostě fajn. Chodí pravidelně do kostela a aktivně se účastní “kosteláckých” aktivit. Co mě zaujalo – kostely jsou plné obrazů a soch bílých svatých, jen zřídkakdy narazíte na dílo, kde jsou znározněni místní – tmavý lidé. I to byla taktika, jak udělat z bílého mocenského nadčlověka.

14590241_10210522275003994_8192695523910576081_n

Nejvíce mě baví ulice a nikdy neutuchající život na nich. Všude se proplétají maličké motorové rikši, které vypadají jako plechové hračky. Po silnici ladně proplouvají ohromné nákladní auta ověšená soškama snad všech bohl světa, nálepkama, CDčkama, světýlkama. Každé auto vypadá jako pohybující se svatostánek. Čtveraté autobusy kličkují jako sebevrazi a občas do nich někdo s křikem naskočí a nebo z něj vyskočí. Motorky a scootry se tímhle zmatkem až neuvěřitelně ladně pohybují. Všichni očividně řídí s rukou na klaksonu a připadámí, že místo brzdění prostě jen troubí a řítí se dál. Chaotická dopravní symfonie je složená z nepřeberné škály troubení. Je to pro mě tak trochu jungle, ve které bych se bez GPSky a nebo místního průvodce ztratila a nikdo by mě už nikdy nenašel.:)

Chodci (takže i já) představují nejnižší článek a musejí uhýbat naprosto všem, kola dávají přednost normálním rikšám, normální rikši a stánky s jídlem na kolečkách dávají přednost motorovým rikšám, ty uhýbají autům a auta se vyhábají náklaďákům. A autobusy zastaví pouze kvůli jedné jediné věci – paní silnic, královně jungle. Posvátné krávě.

Namaste ❤

BTW: v místním jazyku Hindi znamená Namaste “Klaním se tvé duši” a používá se mezi hinduisty jako pozdrav, náhrada podání ruky… Jednoduše si dáte spojené dlaně na hruď, ukloníte se a řeknete Namaste. Lidé se při pozdravu nedotýkají.
Zní to trochu vznešeně až osvíceně, viďte? Tohle vám učitelka jógy neřekla, ale…
Důvod proč se hinduisti takhle zdraví je prostý. Hinduisti stále praktikují kastovní systém  (ten je od roku 1950 v Indii ilegální), vyšší kasta se nesmí dotknout nižsí kasty…a nedej bože (nedejte všichni bohové), aby se někdo dotkl nejnižší a nejšpinavější kasty – Dalits (v češtině se jim říká nedotknutelní, což zavání někým kdo je osvícený a natolik úžasný, že se ho nemáme dotýkat. Opak je pravdou, lidé téhle kasty jsou bráni jako podlidé, špína, lidská spodina… prostě něco, na co nechcete šahat protože to je “Fúúúúúj”)