Jak se tančí indonézský trance dance…

Oblast Banyuwangi leží na východě indonézského ostrova Jáva. Najdete zde spoustu malých vesniček, nepočítaně rýžových polí, jedno okresní město a asi 1500 000 obyvatel. Je zde také důležitý lodní terminál pro lodě plavící se z/na Bali. Jako turista si zde dejte pozor na řidiče čehokoliv, co vás chce kamkoliv zavézt – cena „this great price specially for you!“ bude několikanásobně vyšší než by měla být. Obchodujte, teatrálně odcházejte, smlouvejte, nenechte se natlačit do něčeho, co nechcete. Přibližné ceny si vždy předem zkontrolujte na Internetu. Viva la Lonely Planet a cestovatelské blogy.

moje chvíle slávy...oups

 náhoda zavedla do vesničky Bakungan se sotva 300 obyvateli právě v podvečer pompézní oslavy úrody, která se koná jednou za rok. Ani nevím jak, ale ocitla jsem se u slavnostní tabule jedné z místních rodin. Podávala se (jako vždy) bílá rýže, kuře, nějaká ta zelenina a jako desert domácí banány. Každá jedna domácnost si pochutnávala na totožné sváteční večeři před domem a zvala ke stolu kolemjdoucí. Po západu slunce se dav s nacpanýma břichama (včetně mě) začal posouvat k centru vesnice, kde na nepartném náměstí vytvořil nedočkavou masu lidí. Oslava – mystický trance tanec Seblang Bakungan mohl začít, diváci byli připraveni! 🙂

Tradice svátku Seblang Bakungan sahá daleko, dáááááleko do minulosti. Prý až do roku 1639, je to nejstarší a nejdůležitější rituál v oblasti Banyuwangi. Festival je slavností úrody a prosperity, lidé během něho tancem a dary uplácejí a udobřují si duše předků i bohy samotné. Tohle mazání medu kolem nadpřirozených hub by mělo zajistit nastávající rok dobrou úrodu, bohatství, blahobyt, ale i ochranu před nemocema či neštěstím… Hlavní atrakcí je tanečnice v tranzu, která celých dvanáct hodin tančí a je „tak nějak mimo“. Tanečnice je vybrána místním šamanem – musí to být žena po memopauze, většinou bývá nová tanečnice dcerou té předchozí. Vyvolená je pomocí kouře zhypnotizována a posedlá duchem. Jednoduchá rytmická bubínková hudba a kouř ji udržují v tranzu. Tanečnice má korunu a dřevěnou dýku, podivné trochu trhané pohyby působí víc než děsivě. Občas omráčená ztratí vědomí a sesype se na zem. Na hlavním pódiu ji doprovází starosta vesnice s jeho ženou, ti jsou nejen pravou rukou zhypnotizované (zvedají ji ze země, ukazují směr), ale jsou i trochu komickým elementem celé slavnosti. Slavnost je zakončena prodejem a rozdáváním květin pro stěstí.

A jak to celé vnímal evropský turista s foťákem? Vzhledem k tomu, že jsem byla o dvě hlavy vyšší než nejvyšší indonézan, budila jsem víc pozornosti, než bych si přála. Místní mě trochu necitelně tlačili dopředu, aby mi nic z jejich rituálu neuniklo. Nicméně teprve až jsem se ocitla v první řadě, začalo mých 45 minut slávy. V celém tom zmatku, potu, tanci, tlačenici lidí…mě pán v uniformě vyzval, abych si sedla do VIP lóže vedle kohosi, koho jsem znala jen z místních politických billboardů. Posléze mě jiný pán s ohromnou kamerou, ještě větším úsměvem a slovy „reporter? America?“ zatáhl do řady před VIP křesílky. Musím podotknout, že veškerý můj pohyb byl sledován snad bedlivěji než zhypnotizovaná královna. Následně mi do klína spadla samotná hvězda noci – tanečnice. Nečekané vyvrcholení bylo vyzvání k tanci samotným starostou. A to se neodmítá! Naštěstí byl ještě jeden běloch sedící opodál ve stejné kaši jako já a tak jsme tančili spolu:) Po závěrečném, nejen mém, tanci se strhl neskutečný zmatek. Celá vesnice se se mnou chtěla fotit, každý se mě chtěl dotknout, kdo uměl cokoliv anglicky, řekl mi to… Byl to opravdu neopakovatelný zážitek. Ale jsem si jistá, že těhle několik minut slávy mi stačilo na celý život.

Pokud se ti článek líbil, sdílej ho se světem. Děkuji.

Cheap hotel za všechny prachy

Indonézie mě okouzlila, já ze 17 tisíců ostrovů zatím navštívila pouhé dva – Jávu a Bali. Po prvním šoku, kdy toho na vás bude moc nějak sami sklouznete do toku ulic ani nevíte jak. Půjčte si motorku a jezděte v té jejich šílené dopravě. Usmívejte se. Mluvte s místníma, rukama nohama se dorozumí každý a ještě to je legrace:) Jezte v pouličních stáncích, nejlepší jídlo je přeci od babičky a tady je vařících babiček na každém roku pět. Ale hlavně zahoďte předsudky, že vás chce každej okrást a ošidit. Ano, jako běloch s batohem na zádech se nejednou setkáte s chytrolínama, co vám prodávají lístek na cokoliv za cenu pětkrát tak vyšší než by měla být. Nejeden autobus vás místo na nádraží zaveze před „travel agency“, odkud je těžké vyklouznout bez finanční újmy. V restauracích na turistických místech vám dají cizineckou přirážku a na trzích je třeba dohadovat se, ale…. jakmile se vymotáte z turistických míst, terpve pak uvidíte krásu Indonézie a místních lidí. Nebojte se nechat se pozvat k někomu domů. Lidé se chtějí jen pochlubit, ukázat vám jejich kulturu, nabídnout kousek ovoce o kterém nemáte ani tušení, že existuje. Nechte se vyzvat k tanci šamanem, zabředněte to rýžového pole, nechte se vyfotit, mávejte dětem…. užívejte si. A pokud se necháte napálit (a to necháte), poučte se a hoďte to za hlavu:)

ruchu ulic jen tak neutečete
ruchu ulic jen tak neutečete

Hotel, hotel, accomodation!„, „cheap hotel!“, „come, cheap hotel!!„… a odolejte tehle lákavé nabídce. My pod tíhou obrovských batohů, celého dne cestování, nedozírnosti jiného místa kam složit hlavu a také díky podlému triku – výtečné večeře na stole, neodolali a do pasti jistého Mr. Edy spadli. S tím, že člověka v Indonésii lapnou a rukama/nohama/lámanou angličtinou vás nacpou do autobusu, který jede skoro tam, kam jedete vy…s tím se počítá. Tudíž, když nás v přístavu Banyuwangi vyhodili z autobusu se slovy „train station here“ i přesto, že vlak tudy očividně nejezdí, ani jsme se moc nedivili. Pan Eda byl mazaný indonésan, který si nás odchytil. Bylo pozdě večer a my neměli kam jinam jít. Takticky nám nabídl jídlo, postel a samozřejmě brutálně předražené tours na okolní sopky pořádané jeho travel agency .

Pokojíček, do kterého jsme byli odvezeni na motorce stál za všechny prachy. Na první pohled to byla lehce zatuchlá, malá, ne zrovna čistá díra s postelí, umyvadlem a za pootevřenými dvěřmi člověk našel turecký záchod a sprchu. Při vstupu pan Eda zapnul televizi, která společně s jednou žárovkou osvětlovala náše hnízdečko. Myslím, že dostatečně unavený člověk kývne při vidině postele téměř na všechno:) Do jediné prskající, leč funkční prodlužovačky ležící na zemi jsme opatrně zastrčili nabíječky na vše potřebné.  Já zjistila, že v umyvadle uprostřed mítnosti, v zažloutlé sprše, či v turecké jámě voda neteče. Jediné co bylo mokré byla (pro mě nepochopitelně) podložka u dveří. Umyla jsem se tedy dětskýma ubrouskama na zadek, zabalila se do spacáku a usla jako nemluvně.

Od jaktěživ se okolo třetí, čtvrté ráno proberu a v polospánku odcupitám na záchod. Otevřu oko, seskočím z postele a hledám své žabky (přece po té nechutné podlaze a tureckým záchodě nebudu chodit bosky). Milisekundu mi trvalo probrat se úplně. Zjistila jsem, že nejen žabky, ale celý náš pokojíček plave. Probudila jsem se stojící asi pět centimetrů ve vodě, nefunkční kohoutek se v prostřed noci rozhodl, že si trochu zadovádí. V té chvíli mi svitlo a ona zatuchlost a promočená welcome hadra na zemi mi byly jasné. V bazénu okolo mě se váleli naše batohy, vesele plavali mrtví i živí šváby a k mému zděšení se vedle mě koupala i ta pofiderní prodlužovačka.

A jaké ponaučení jsem si vzala? Je jich hned několik…

  • Nikdy nevíte kdy se do něčeho můžete namočit.
  • Netuším jakým zázrakem jsem přežila. Když jsem vyděšeně stála na posteli a smetákem vytahovala vše co vede elektřinu… mobili se vesele nabíjeli. Zřejmě, když tekla voda nešla elektřina a naopak…nevím, ale jsem tady. Jupí.
  • Švábi se rádi koupou.
  • Cheap hotelem můžu klidně nazvat i naši stodolu:)
  • Nenechte se zlákat kdejakým Edou, ani kdyby se vám oči zavírali.
  • I v nejhorším indonézském hotelu můžete dostat chutnou večeři.
  • Na mítním sluníčku vám batohy uschnou dřív, než bys řekl švec.
  • Díky téhle (ne)podařené noci, jsme se den na to ocitli ve vedlejší vesnici na velké oslavě žní, která se koná jedou za rok. A ta teda stála za to!

Prima článek? Dej mu like.