Little Kiwi secret / Malé novozélandské tajemství

Angličtina není tvoje parketa? Pod fotkou je vše v češtině, jupíííí.

New Zealand become super popular touristic attraction after launching very successful tourist campaign – 100% Pure New Zealand. Kiwiland is amazing (but quite overpriced) destination for almost 3 millions of tourist per year, about 200.000 of them are backpackers (WHO). Stunning landscape, friendly locals, breath-taking beaches, surfing paradise, whales, penguins, kiwis, mountain parrots, extreme sports…. list is never ending. Just put on your flip flops, get your sunnies so fun and adventure can start! Or am I wrong?

No one really talks about Kiwi winter. No wonder, fun and adventure are shivering under blankets waiting for summer (same like everyone else). New Zealand weather is extremely variable from season to season, from end of the country to the other, sometimes even from day to day. Aotearoa has four different seasons same as in Europe, but reality feels bit different. You find amazingly awesome looong summer here and unpleasantly drawn-out depressing winter. Brrrr… Nearly five months of waiting for nice weather made more then one european cry. Are you wondering how? New Zealand is one of many Pacific Islands after all and Auckland’s temperature doesn’t drop under a zero all year long, right? However Kiwi winter is unbearable for unexpected reason – its inside! Its in your bed, your living room, bathroom, at work, in restaurants, coffee houses, pubs, simply everywhere.

Idilic looking summer houses at the first sight turn to be not so idilic fridges or even worst freezes during a winter time. Kiwis seems to be quite proud to their DYI and building skills. Every other local building company has big „100% kiwi owned“ sign on its huge 4WD shiny truck. But in my eyes, even Bob Builder would be dangerous competition to them. Kiwi houses don’t have double glazing, any insulation, heating is not common at all. Buildings are generally are very damp, drafty as well as wet. According to WHO (World Health Organisation) standards ideal indoor temperature is about 20-21C, recommended minimum temperature is 18C. NZ homes are on average 12-13C! Only places where you can warm up your deadly cold body are nursery schools and retirement houses with legal minimal temperature only 16C.

High level of humidity combined with very poor buildings is also a heaven for mould. More than one third of houses here contains visible mould. New Zealand revels you an absolutely new perspective of what being mouldy mean. You get mouldy absolutely unexpected things like books in bookshelf, summer dress in your wardrobe or even cap of your toothpaste… If you have dreadlocks, (trust me) better stay away from any water, otherwise you will get mouldy your lovely hairstyle too:) Thanks to all this, asthma is the most common cause of hospital admission for children in New Zealand, 50 hospitalisations a day. For lots of people having a cold is some kind of normal winter state, which they will not get rid off until summer

Cold or feeling cold is one of the hot topics of conversation this time of the year. New Zealanders often respond to this subject „Hard up, bro“. Which is quite ironic because I know for a fact that many of them sleep with electric blanket (yes, same as your grandma used to have), have a hot water bottle at night, watch TV fully dressed (like for skying:) and covered in blankets. But no need to worry, only Quatttuor-decillion sleeps till looong summer is here again. Hurray!

BTW: Funny (and really weird) Kiwi tip how to insulate your house. Take a bubble wrap, cut it to the size of your windows, spray some water on your windows and press the bubble wrap on the wet window bubble side down. You probably not gonna see anything much thru them, but if you get bored you can pop and pop and pop and pop…and pop till next summer:)

Interesting reading? Give it a thumb up.

NZ_advert for a rheumatic feverNot a right language? Scroll up.

V roce 1999 byla spuštěna jedna z nejúspěšnějších reklamních kampaní světa, reklama na Nový Zéland – 100% Pure New Zealand. S turisty se roztrhl pytel a z celé země se stala nádherná, leč předražená turistická atrakce. Zéland navštíví téměř 3 miliony výletníků za rok a počet bacpackerů s Working Holiday vízama se šplhá k téměř dvěstě tisícům. Úžasná příroda, milí lidé, krásné pláže, ráj surfařů, velryby, tučňáci, kiwi, vysokohorští papoušci, extrémní sporty… seznam je nekonečný. Stačí si obout žabky, najít sluneční brýle a hurá za dobrodružstvím! Nebo se pletu?

O zimních měsících na Zélandu se nikde nepíše. Dobrodružství a sranda jsou totiž zachumlány v dekách a čekají na léto, stejně jako všichni ostatní. I přesto, že má Nový Zéland teoreticky čtyři roční období, prakticky jsou jen dvě. Teplé, méně deštivé, úžasně dlouhé léto a sychravou, upršenou depresivní zimu. Pětiměsíční čekání na teplo přivedlo nejednoho evropana k zoufalství. Nejde vám to do hlavy? Zéland je přeci jeden z ostrovů v Pacifiku a v takovém Aucklandu teplota neklesne pod nulu jak je rok dlouhý. Místní zima je nesnesitelná z nečekaného důvodu – je uvnitř! Ve vaší posteli, obyváku, koupelně, v práci, v restauraci, kavárně, prostě všude.

Často na první pohled idilicky vypadající domy se v zimích měsících mění na ledničku, v horším případě mrazák. Kiwi (obyvatelé Zélandu) jsou náramně hrdí na své stavitelské umění, každá druhá stavbařská firma má na svém ohromném 4WD trucku velkým písmem napsané „100% kiwi owned“. Nicméně podobnou firmu by si zde mohli založit i Pat a Mat a často by konkurenci strčili do kapsy. Místní domy neznají dvojité okna, izolaci, topení, všude táhne a je vlhko. Podle WHO (World Health Organisation) je ideální teplota v domě okolo 20 – 21C, za minimum se považuje 18C. Běžná teplota ve většině novozélandských domech je 12-13C! Jedinou vyjímkou jsou školky a domovy důchodců, tam se člověk zahřeje při předepsané minimální teplotě 16C.

Vysoká humidita s kombinací nekvalitních staveb jsou samozřejmě i rájem pro plíseň. Najdete ji na místech, kde by jste ji nečekali. Přes zimu vám hravě splesniví knížky v knihovně, letní šaty ve skříni a nebo třeba vršek od zubní pasty. Usušit prádlo bez sušičky se stává nadlidským výkonem. Pokud máte dredy – utíkejte před vodou jinak vám do léta neuschnou:) V chladných měsících je astma nejčastější příčina hospitalizace dětí v nemocnici. Nachlazení je pro mnohé normální zimní mode ze kterého se vykurýrují až v létě.

Chladno a pocit zimy je v tuhle roční dobu jedno z nejčastějších témat konverzace a jako cizinec se nejednou setkáte s větou „Hard up, bro“. Jako bábovka si ovšem připadat určitě nemusíte. Nejeden kiwi spí s elektrickou dekou (přesně s tou co má i vaše babička), gumovou flaškou naplněnou teplou vodou a na televizi se kouká oblečený jako na svah a zabalený v dece. Pro představu moje zimní pyžamko jsou teplé ponožky, podvlíkačky na SNB, tepláky, tílko, tričko, mikina s kapucí, čepice pod kapucí, čepice na kapuci a šála. Jako přikrývku mám kvalitní spacák, dvě huňaté deky, při obzvlášt chladných nocích mě zahřívá i gumová flaška plná teplé vody. Už jen bambilionkrát se vyspím a bude tady léto, jupíííííí.

BTW: Letos se v novozélandských médiích setkáte s tipem, jak si super levně zaizolovat dům. Aktuálním hitem je bublinková fólie!! Stačí namočit okna, na vlhký povrch připlácnout bublinkovou stranu fólie a je to. Sice toho přes okna moc neuvidíte, ale nezmrznete a do léta můžete práskat.:)

Fajn článek? Poděl se o něj.

Surfing, tourism, reggae & overpriced everything/ Surfing, turisti, reggae & vysokohorské ceny

Anglická hatmatilka není nic pro tebe? V tom případě koukni pod video. Čeká tě tam překvápko.

Situated on the West Coast of North Island, just 45 minutes from Hamilton and not even two hours of drive on motorway from Auckland, Raglan is a surfing Mecca of New Zealand. Its also a perfect escape from the hustle and bustle of everyday busy city life. Many people say that Manu Bay on this coast has the longest, most accessible and consistent left-hand break in the world. So if you love surfing or at least surf culture – Raglan is a place to go. Manu Bay (also known as The Point) was even featured in the 1966 cult surfing movie Endless Summer or Last Paradise movie from 2010.

Area of Raglan is inhabited for about 800 years and was originally known by the Māori people as Whaingaroa (“the long pursuit”). The name Raglan was adopted not that long time ago – in 1858 in honour of Fitzroy Somerset, 1st Lord Raglan.  Very first Europeans to settle in the area were Wesleyan Missionaries who were warmly welcomed by local Māori in 1835. Proper European settlement began in the mid-1850s after a large sale of Māori land to Pākehā (white man), yeeey that was a time when proper farming started in Raglan area.

How was already mentioned Raglan is hot spot for surfers. Eight kilometres from the Raglan township is a series of surf breaks including Indicators, Whale Bay, Manu Bay, Vortex Bay… Raglan even hosted a world championship surfing event as well as is a home of strong surf culture and learn-to-surf school. You can bet, you will find at least one surf shop (maybe two?:) ) in Raglan too. Mainly thanks to the surfing, Raglan become very busy small touristic town during a summer months. Which brings lots of sexy strangers to the town as well as high prices for almost everything. Unfortunately, high prices doesn’t leave the town for a winter. 

Another cool thing about this small town with not even 3000 people is its art scene. Visual artists hold regular exhibitions in a 19th-century heritage building, of the Raglan Old School Art Centre. Raglan area is well known for its arty spirit and has always attracted people who are into sustainable lifestyles. Once you visit Raglan, don’t forget to go and say „Ahoy“ to talented Czech artist who is living here (click to see her amazing stuff). You can find her and her work in Hello Art studio almost on main road in the heart of the town.

If you get tired of surfing, art exploring, coffee drinking, hiking, chilling… during a day, you can try mini town night life. The main (and almost only) venue in Raglan for live music is the Yot Club, a regular stop for NZ musicians on national tours. If you love reggae like I do, you won’t regret it;)

Last paragraph to cheer you up (this is ironic). Few days ago the Waikato District Council has been fined $56,250 for discharging five million litres of partially-treated sewage into Raglan Harbour. Oupsy. Raglan is also under a pressure to become open cast mine of iron sand. Seabed mining is drastic way how destroy any coastal marine environment in this area. Feel free to sign up a petition against here.

Interesting article? Yeeey, give it thumb up.

I know, I know, crazy language. Scroll up for English.

Za devatero vlnamy a devatero ovcemi, na západním pobřeží Severního Ostrova najdete surfařskou Mekku Nového Zélandu. Necelých 45 minut od Hamiltonu a ani ne dvě hodiny jízdy po dálnici z Aucklandu a jste v Raglanu. Ideální místo pro malý  útěk z rušného velkoměsta. Říká se, že Manu Bay je nejdelší jednoduše přístupná surfařská pláž na světě. Pokud jste milovníci surfu (či surferů) – letní Raglan pro vás bude rájem na zemi. Manu Bay (také známá pod jménem The Point – Bod) byl dokonce i v kultovním surfařském filmu Endless Summer z roku 1966 či ve filmu Last Paradise z roku 2010.

Oblast Raglanu je obydlena už téměř 800 let (úctihodné číslo na Zéland), původní obyvatelé Maorové ji nazývali Whaingaroa (což znamená dlouhé pronáslednování). Jméno Raglan se začalo používat až v roce 1858 jako pocta Fitzoyi Somersetovi, 1. lordovi Raglanu. První Evropané – metodistyčtí misionáři sem dorazili v roce 1835. Místní obyvatelé je přijali více než přátelsky :). Ta pravá evropská invaze zde začala o něco později, konkrétněji po roce 1850, kdy byla maorská půda skupována bílým mužem (Pākehā). Tohle období přineslo velký boom ve farmaření v Raglanu a okolí.

Jak už všichni víme, Raglan je tak trochu svatyně surfařů. Osm kilometrů od městečka je hned několik pláží ideálních pro surf – Indicators, Whale Bay, Manu Bay, Vortex Bay… V Raglanu najdete surfařskou školu, silnou surfařskou komunitu, surfařský obchod (možná dva ? 🙂 ) a dokonce se zde konalo mistrovství světa v surfaření. Logicky, surfaření a vše okolo něj je v létě největším tahounem turismu. To sebou přínáší nejen spoustu sexy opálených surfařů, ale také přehnaně vysoké ceny za úplně všecko. Bohužel ty na zimu neodjíždějí.

Další parádní věc na tomhle městečku s ani ne 3000 obyvateli je jeho art scéna. Pravidelně se zde konají výstavy v jediné historické budově z 19. století, v Raglan Old School Art Centru. Celá raglanská oblast je známá svou kreativní náladou a od jaktěživ přitahovala umělce, bohémy a jiné individua, chichi ;). Až se jednou vydáte do Raglanu, nezapomeňte navštívit Hello Art studio kousek od hlavní ulice města. Najdete tam nejen mnoho parádních výtvorů různých umělců, ale i úžasnou českou výtvarničku a grafičku (tady je její portfolio).

Až tě omrzí surfování, objevování umění, popíjení kávy či nicnedělání během dne, nech se příjemně překvapit nočním životem miniměsta. Hlavním ( a asi i jediným) místním klubem s živou hudbou je Yot Club. Yot Club je pravidelná zastávka spousty novozélandských kapel. Pokud miluješ reggae tak jako já, nebude se ti chtít z Yot klubu domů.

To nejlepší nakonec (myšleno ironicky). Před pár dny byl Waikato District Council pokutován $56,250 za vypuštění pěti milionu litrů částečně vyčištěných splašků do přístavu. Oups. V Raglanu také probíhají ne úplně přátelské diskuze o těžbě železitého písku z mořského dna. Těžba písku z mořského dna je drastický a nenapravitelný zásah do přírody. Pro podepsání petice proti těžbě, klikni sem.

Fajn čtení? Poděl se o něj, klikni na share button pod článkem.

Really looooong beach / Opravdu dlooooouhá pláž

Není angličtina zrovna tvůj šálek kávy? Český článek objevíš pod fotkou.

Ninety mile beach is not just a beach, this is super long beach on the western coast of the far north of the North Island of NZ. The beach is a vast arch of fine white sand, backed by immense dunes and broken by rocky outcrops and shallow streams. Its favourite touristic attraction also famous for fishing and shellfish, and an annual surf-casting contest. It is a spectacular way to approach Cape Rēinga

Maori find quite often inland routes difficult. So in some places, such as the North Island’s west coast, the beaches become their traditional pathways. Pākehā (white europeans) also used beaches for travel; walking and more often riding on horseback. In the early 20th century, when first motorised vehicles arrived to NZ, beaches were generally used as a roads simply because they were flat. However some farms are still dependent on the beach routes even now, despite the disadvantages of tides, soft sand and the corrosion of the vehicles from the salt. Travelling on the beaches isn’t anything unusual in NZ, tractors towing boats, motorbikes, cars, beach buggies are common sight. Unfortunately some people can’t see a damage of this fun – sand hills have been flattened, birds’ eggs have been crushed, some animals have been scared of noise and danger by fast vehicles.

Some say Ninety mile beach is officially a public highway, but I haven’t find any prove that beach is recognised by the New Zealand Transit Authority as an official highway. It is true, that beach is used as an alternative road to State Highway 1 but mainly for tourist reasons, or when the main road is closed due to landslides or floods. Ninety Mile Beach is ideal for 4WD vehicles and is safe to drive only at specific times of the tides. In 1932 Ninety Mile Beach war even used as the runway for some earliest airmail services between Australia and New Zealand.

As usually this place has two names; English name – Ninety Mile Beach and arguably more accurate Maori name – Te Oneroa-a-Tōhē (the long beach of Tōhē). In fact, Ninety Mile beach is only 60 miles (96km)long from Shipwreck Bay to Cape Maria van Diemen, it is misnamed. Origin of the beach’s current name is unknown, but several theories for the misleading name have been advanced. This is the most common one – when missionaries travelled on horseback, they expected the average a horse could travel 30 miles (50 km) in a day before needing to be rested. The beach took three days to travel therefore earning its name, but the missionaries did not take into account the slower pace of the horses walking in the sand, thus thinking they had travelled 90 miles (144km) when in fact they had travelled only 55.

I hope you have enjoy this post. Give it a thumb up, share it with others. Thank you(:

Ninety Mile Beach Chilling
Ninety Mile Beach Chilling

Isn’t this language your cup of tea? Scroll up for English version.

Ninety mile beach (Devadesáti mílová pláž) není jen obyčejná pláž, je to téměř nekonečně dlouhááá pláž! Nachází se na západním pobřeží severu Severního Ostrova Nového Zélandu. Pláž je v podstaně ohromný oblouk bílého písku sem tam přecházejícího do vysokých dun, někde rozbitý kamenitým výběžkem či malým potůčkem. Je to další z mnoha hojně navštěvovaných turistických atrakcí NZ, pláž je taktéž oblíbené místo pro rybaření a sbírání mušlí. Každoročně se zde koná velká rybářská soutěž Snapper Bonanza. Devadesáti mílová pláž je i přírodní cesta k mysu Cape Reinga.

Maorové často používaly pláže jako nejjednodušší způsob cestování, hlavně pláže na západě Severního Ostrova jsou od nepaměti jejich tradiční stezky. Přistěhovalci Pākehā (bílí evropané) používali pláže namísto cest také; některé byly oblíbenou tepnou nejen pro peší, ale hlavně pro jezdce na koních. Na začátku 20. století, když na Zéland dorazily první automobily, se pláže začaly používat i jako oficiální cesty. Důvod byl jednoduchý – byly pevné, placaté a už postavené. Dokonce i dnes mají některé farmy plážovou cestu jako jediný způsob spojení se zbytkem civilizace a to i přesto, že po pláži můžete jezdit jen při odlivu, nikdy nevíte kdy narazíte na měkký písek a nezapadnete, neopomenutelná je i koroze vozidel díky agresivní slané vodě. Jízda po pláži není na Zélandu nic neobvyklého. Běžně se setkáte s auty, traktory táhnoucími lodě, motorkama, čtyřkolkama, všeckomožnokolkama… Bohužel si většina lidí neuvědomuje negativní stránku téhle legrace – vozidla nepřirozeně uhlazují písečné duny, auta ničí hnízdiště ptáků, rozbíjejí ptačí vajíčka, některé druhy zvířátek děsí hluk…

O Devadesáti mílové pláži se říká, že je to oficiální NZ dálnice. Já jsem nenašla žádný důkaz, že by pláž byla legálně uznána jako dálnice New Zealand Transit Authority (dopravním úřadem Nového Zélandu). Je pravdou, že se pláž namísto dálnice – State Highway 1 používá , ale spíše jako turistická atrakce, popřípadě možná objížďka při uzávěrce na dálnici. Tahle dlouhá pláž je ideální pro 4WD vozidla a je bezpečná pro jízdu jen v určitou denní dobu – při odlivu. V roce 1932 byla pláž používána jako ranvej pro letadla doručující poštu mazi Zélandem a Austrálií.

Jako většina míst na NZ má i tohle dvě jména; Anglické – Ninety Mile Beach (Devadesáti mílová pláž), tak i Maorské – Oneroa-a-Tōhē (Dlouhá pláž na Tōhē). Maorský název je v tomhle případě mnohem přesnější. Ve skutečnosti totiž Devadesáti mílová pláž měří pouhých 60 mílí (96km) a jméno, které pláži dali evropští přistěhovalci je vlastně úplný nesmysl. Původ nepřesného jména není zcela známý, ale na výběr máme hned několik teorií tohoto přehmatu. Tohle je ta nejrozšířenější – když evropští misiónáři cválali na koni přes Ninety Mile Beach, předpokládali, že běžný kůň ujde 30 mílí (50km) za den než se unaví. Přejít pláž jim trvalo celé tři dny a tudíž by měla být 90 mílí (144km) dlouhá. Bohužel zřejmě ne nejbystřejší misionáři nevzali v potaz fakt, že koník jde v písku mnohem pomaleji než normálně a za tři dny chůze neušli 90 mílí, ale pouhých 60 mílí. A (možná) proto se Sixty Mile Beach jmenuje Ninety Mile Beach.

Super článek? To mě těšíííí. Pošli ho dál. Děkuji (:

Marihuana, Ginkgo, Argan, Tilia & Kawakawa

Není angličtina zrovna tvůj šálek čaje? Pod fotkou se článek servíruje i v češtině.

Plants mentioned in the headline are my favourite plants, and all of them have almost miraculous medical effects. Every one of them has interesting background, history of use and plays important part of the traditional medicine through different cultures around the world. Most of them, except endemic Argan tree, are also easily found in New Zealand. This article will introduce you a sacral Maori plant – panacea Kawakawa tree.

Kawakawa, scientific name Macropiper excelsum is also know as Pepper tree. It used to be widely used in traditional Māori medicine called Rongoā. The Maori word Kawakawa simply refers to the bitter taste of the leaves. There is also a conjecture, that when Māori first came to New Zealand, they named the plant ‚Kawakawa‘ because they recognised that the plant was a close relative of Kava tree widespread in tropical Pacific.

Only very little information is available on how the Maoris utilised their native Kawkawa ritually,  apart from the drinking of a beverage known as ‚kawa‘ made from the roots and leaves, also the use of kawakawa in religious ceremonies. This lack of information is due to a cruel persecution of the Maori tohungas (local healers/shamans), when traditional rituals were banned by New Zealand Government in 1907. Traditional recipes and medicines passed from generation to generation until then were buried with very last shaman as a result of this clever anti-pagan law.

Kawakawa is a small evergreen shrub-like tree growing to six metres tall with dense branches. It is commonly found in shady gullies and on the rocky coastal areas. I have found it almost impossible to plant it at home. It is easily recognised by its vivid green aromatic heart-shaped leaves and jointed stems, which resemble bamboo stalks. Kawakawa leaves are ofter badly holed by caterpillar Cleora scriptaria. Tiny male and female flowers are upright spikes and grow on separate trees. Kawakawa orange berries are tasty food for forest birds. Yummy.

Through its many healing properties the Kawakawa is known as ‘the pharmacy of the forest’. Here is a shorted list of Medicinal Uses.

Externall use is great for/as :

  • mild insect repellent
  • desinfection for insect bites, sand-flies, mosquitoes & bug bites
  • helps againts eczema, skin rashes and skin infections
  • poor circulation, varicose veins
  • speeds up healing of bruises, swellings, boils, ringworm,
    scalds and sun burn, cuts, sores, abscesses, wounds, abrasions
  • aches & pains, rheumatism, neuralgia, arthritis

Internal use is great for/as:

  • a blood purifier
  • memory
  • chest complaints, coughs, colds, bronchitis
  • kidney and bladder complaints
  • digestive system, worm infestation
  • stomach ache, bloating
  • chewed leaves and fruits helps with toothache

No wonder it’s one of my favourite plants.

If you liked this article, please hit the share button at the bottom of the page. Thanks.

Kawakawa leaves - close up

Not a fan of Czech language? Scroll up for English.

Rostliny vyjmenované v nadpisu článku patří mezi mé nejoblíbenější, všechny mají téměř zázračné lékařské účinky. Každá jedna z nich má zajímavý příběh, historii užívání a hraje důležitou roli v lidovém léčitelství napříč různýma kulturama po celém světě. Všechny z nich, kromě endemického Arganu běžně najdete i na Novém Zélandu. Několik následujících řádků vám představí posvátnou maorskou rostlinu a všelék – strom Kawakawa.

Odborně se Kawakawa jmenuje Macropiper excelsum, ale je známá i jako Pepřový strom. Bývala základní kámen tradičního maorského léčitelství, kterému se říká Rongoā. Maorské slovo Kawakawa vychází zřejmě z trpké chuti listů rostliny. Nicméně existuje i domněnka, že jméno je odvozené od rostliny Kava, která roste hojně na Pacifických ostrovech a je blízká příbuzná novozélandské Kawakawa. Proto ji prapůvodní Maoři pojmenovali Kava, ale jinak:).

Bohužel se dochovalo jen malililinko informací, jak přesně byla Maori Kawakawa využívána . Jistě se ví jen to, že se při rituálech a náboženských oslavách pil nápoj vařený z listů a kořenů rostliny zvaný ‚kawa‘. Za tenhle smutný nedostatek informací můžeme poděkovat novozélandské vládě, která v roce 1907 zakázala jakékoliv používání lidového léčitelství. Místní maorští šamani a léčitelé zvaní tohungas byli krutě trestáni za používání přírodní medicíny, o tradičních rituálech se netřeba ani zmiňovat. Díky tomuhle báječnému protipohanskému zákonu byly recepty a vědomosti předávané z generace na generaci pohřbeny s posledním šamanem.

Kawakawa je malý stále zelený stromo-keř dorůstající maximálně do výšky 6ti metrů. Běžně ho najdete v tmavých koutech lesa, nejraději se schovává v roklích a nebo na skalnatých částech pobřezí. Doma se mi ho vypěstovat nepodařilo. Snadno ho poznáte díky nádherně zeleným, voňavým listům ve tvaru srdce. Má velice husté větve, které se na kmen napojují podobně jako bambus – vypadají jak kdyby je tam někdo přilepil. Listy jsou většinou plné děr, jsou totiž pochoutkou pro místní housenky Cleora scriptaria. Nevelké samčí a samiččí květy rostou odděleně na stromech a vypadají jako zelené vyčuhující válečky. Plody Kawakawa – oranžové bobule jsou delikatesou pro lesní ptáčky. Mňam.

Díky spoustě léčivých vlastností si Kawakawa vysloužila přezdívku ‘lékárna lesa‘. Koukni na zkrácený seznam k čemu všemu se používá.

Externí použití:

  • repelent proti hmyzu
  • desinfekce na kousnutí koumárem, písečných mušek, štěnicí a celkově na kousnutí hmyzu
  • pomáha proti ekzému, vyrážkám, kožním zánětům
  • při špatnému krevním oběhu či křečových žílách
  • zrychluje hojení modřin, otoků, vředů, pásového oparu, abscesů, řezných ran, odřenin, pomáhá při opaření a spálení sluncem…
  • zmírňuje bolest při revmatismu a artritidě

Interně se používá:

  • k pročistění krve
  • na zlepšení paměti
  • při nachlazení, kašli, bolesti hrudníku a bronchitidě
  • uklidňuje trávící systém, používá se při parazitárních onemocněních
  • při bolesti břicha a nadýmání
  • žvýkání listů a bobulí ulevuje při bolesti zubů

Není divu, že patří mezi mé oblíbené rostliny.

Líbil se ti článek? Tak to je skvělé, poděl se o něj se světem a klikni na modré FB tlačítko dole.

 

 

This city ‚ll blow your mind away! / Wellington aka držte si klobouky!

Pod videem najdeš  český text. Jen pár kliků a jsi tam:)

Travel guides call him ‚Coolest Little Capital In The World ‚ or ‘Best Little Capital in the World’. I must agree, Wellington’s vibe is innovative and inspiring. You simply feel like you want to live there and spend all your life by hanging around cool coffee shops, eat every single piece of organic bio home-made carrot cake and read books. But be careful, is quite a chance you will be blown away by wiiiiind.

As everyone knows Wellington is a capital city of New Zealand (No, its not Auckland anymore you silly:)). Welli become an official capital replacing Auckland in 1865. At that time, the population of Best Little Capital was a mere 4,900. These days area is more densely populated then any other in NZ due to the restricted amount of land between harbour and surrounding hills. City itself has about 200.000 people and whole area is home to almost 400.000 residents. The 2012 Mercer Quality of Living Survey ranked Wellington 13th in the world and Lonely Planet named Wellington as fourth in its Top 10 Cities to Visit in 2011. Sounds like nice place to live and visit? Just if you don’t mind rain and wind.

If you type Wellington into Google, you will get detailed description about history, population, etymology, demography, how cool is music and art scene there, blah, blah, blah…  So instead of googling I have decided to use old good email and asked few locals or people who are living in Wellington. Here are some interesting first hand facts:)

Coffee galore is almost a synonym for Wellington. The centre of it all is Cuba Street with infinite number of coffees, restaurants, bars, tea rooms… Its one of the most prominent streets here. Yeeey! After a dark it is a must to go and dance your shoes off on nearby street – Courtenay Pl. Really yummy bar here is called ‚The Library‘. Have a 360° look yourself – http://beek.co/g28

Wellingtonians (30% of them) use public transport more then anyone else in New Zealand.  More people also walk (11%) or bike to work than the average New Zealander. Its quite remarkable in such a crazy wind and rain. Aucklanders – shame on us!

Wellington is New Zealand’s Hollywood. Movies as the Lord of the Ring Trilogy, King Kong or Avatar have their roots here. Local company Weta Workshops is responsible for all fancy special effects. Locals have even nicknamed their city Wellywood.

One thing which you definitely notice is wind – notoriously strong, everlasting, blowing from all directions, with rain, with hail storms… Windy Wellington is one of the windiest places in Aotearoa. This is due to its position on the edge of Cook Strait, the only gap between two main islands. As winds are funnelled through the passage they become faster and stronger. One positive effect is, air pollution is rarely a problem here.

One more behind the scene tip. Just 10 minutes drive from CBD, you will find Zealandia. Unique eco groundbreaking restoration project. Idea aims to return a 225 hectare section of bush to its pre-human state. Get ready to see flourishing population of birds, reptiles, insect all living wild in their native environment.

I hope you enjoyed your imaginary trip to windy Wellington. Whoosh this post with others.

English text is just above. Few clicks away:)

Cestovatelské příručky ho nazývají ‚Nejpohodovější hlavní městečko světa‘ či ‚Nejlepší malá metropole na světě‘. Wellington je rušné, inspirující malo-velkoměsto. Naplní vás pocitem, že poflakovat se po místních kavárnách, číst knihy a cpát se lahodnými dortíky je konečně ta správná cesta vašeho života. Samozřejmě, jen dokud vás všudypřítomný vírt neodfoukne jinam.

Jak jistě všichni víte, Wellington je hlavní město Zélandu (už dááávno to není Auckland :)). I když  stalo se jim až v roce 1865. V té době žilo v nejpohodovějším hlavním městečku sotva 4900 obyvatel. Naopak, dnes je celá oblast jedna z nejosídlenějších vůbec. Vděčí za to nedostatku obyvatelné půdy – z jedné strany se tyčí hory a z druhé burácí Cookuv záliv. V metropoli samotné žije okolo 200 000 lidí a pokud počítáme i předměstí číslo se šplhá k 400 000. V roce 2012 byl proveden Mercer průzkum kvality životní úrovně, v němž Wellington skončil jako 13. nejlepší město k životu ! V roce 2011 se dostal i do Lonely Planet Top 10 měst světa stojících za návštěvu (byl 4.). Zní vám to pohádkově? Určitě, pokud vám nevadí vítr a déšť.

Když do Googlu naťukáte heslo Wellington, vyjede vám nekonečně odkazů. Historie, složení obyvatel, etimologie, počasí, kultura, umění, bla, bla, bla… koukněte se sami. Proto jsem oprášila email a poptala se samotných wellingtoňanů na tajná zákoutí jejich malé metropole. Podělím se o pár doporučení hned z první ruky.

Kavárenský život je téměř synonymem pro Wellington. Centrem místního bohémství je Cuba St. (Ulice Cuba), na každém rohu na vás vykoukne kavárna, bar, restaurace, čajovna… Cuba Street je jedna z hlavních tepen místního života. Ale jen co se setmí a ospalci jdou na kutě, ostatní se přesunou na další neopomenutelnou ulici – Courtenay Place. Tady jistě protancujete střevíce. Barů je tady habaděj. Pokud přemýšlíte kde noc začít, inspirujte se – chutný bar se jménem, co potěší nejednoho knihomola ‚The Library‘ (Knihovna). Koukni se sám – http://beek.co/g28

Wellingtoňané rádi a často používají hromadnou dopravu, celých 30% ji používá denně; je to nejvíce z celého Zélandu. 11% místních do práce chodí pěšky a oblíbeným dopravním prostředkem je kolo. To je velice nenovozélandské a až obdivuhodné při tak šíleném počasí. Aucklande styď se!

Wellington je Hollywood Nového Zélandu. Filmy jako Pán Prstenů (trilogie), Avatar či King Kong mají své kořeny právě tady. Zdejší firma Weta Workshops má prsty ve všech parádních speciálních efektech zmíněných snímků. I proto je Welliwood další přezdívka tohodle malo-velkoměsta.

Čeho si všimněte i kdyby jste nechtěli je vírt – silný, někdy ještě silnější, foukající že všech směrů a stále, s deštěm, s kroupy, pokud máte štěstí tak jen tak sám… Windy(Větrný) Wellington patří mezi největrnější místa celého Aotearoa. Leží totiž na výčnělku Cookova zálivu mezi hlavními ostovi. Větry se tudy vesele prohánějí a získávají tak na síle i rychlosti. Znečištěného ovzduší se tady bát opravdu nemusíte, už ho odfouklo:)

Poslední lehce podpultovní tip na výlet; sotva 10minut jízdy od centra města nejdete Zealandii. Je to unikátní ekologický projekt obnovy místní fauny a flóry. Hlavní myšlenka je jednoduchá, vrátit 225 hektarů země do původního – před příchodem člověka – stavu. Těšte se na cvrdlikající populaci ptáků, sbírku plazů i hmyzu žijící ve volné přírodě.

Snad se ti imaginární výlet do Wellingtonu líbil. Odfoukni ho dál.