Anapurna sem, Anapurna tam, Anapurna kam se podíváš

Nepál mě uchvátil, vzal mi dech a nechal mě zamilovat se do něj. A čím? Horama, přírodou a fajn lidma, kteří svého obchodního ducha drželi na uzdě. Nikdo mi netahal batoh z autobusu a neutíkal s ním do taxíku s tím, že určitě potřebuji někam zavést. Hulení mi prodávalo taky mnohem měně chlapíků než v jiných částech Asie. Dokonce mi v Nepálu ani nikdo nic neukradl!!! Ceny se daly smlouvat tak nějak příjemněji a ve většině restaurací je dokonce měli na jídelním lístku. Mé chuťové pohárky tančily radostí. Po pár měsících rýže na všechny způsoby byla nepálská kuchyně víc než příjemná změna. Vegetariánský chow mein, dhal bat a nebo momo pro mě byla labužnická jízda ve velkém stylu. Na místní čaj nedám dopustit a domů si ho vezu půl kila. Do Nepálu se určitě vrátím.

Sikles track, Nepál
Sikles track, Nepál

Kathmandu jistě není nikomu neznámé, je to hlavní město Nepálu a žije v něm přes milion lidí. Nicméně přesný počet obyvatel se přesně neví, tak jako všude je tam spousta studentů a přistěhovalců z menších vesnic či měst, kteří mají trvalé bydliště jinde. Kathmandu má spoustu zajímavých památek, okouzlující staré město – Thamel, z kohoutku teče spíš močůvka než pitná voda, má časté výpadky elektřiny a taky je zde docela prašno. Na každém rohu najdete outdoorový obchod s dokonalými padělky světových značek za zlomek jejich originální ceny. Já si zde musela koupit spacák (mimo jiné i ten mi ukradli v Indonésii), stál pakatel, kvalita obstojná, barva dokonalá …
je to takovej fajn festivalovej spacák, ve kterým vám ve 4000m.n.m. bude fakt zima (otestováno). Nikdy jsem nezažila komičtější dopravní zácpu než v Kathmandu. V uzoulilinkatých ulicích se spolu mísí nejen auta, motorky a kola, ale také rikšové, lidé, stánky s jídlem, psi, kočky… prostě kdokoliv, cokoliv a s čímkoliv:) Kathmandu je zajímavé Asijské město, ale to pravé ořechové na vás asi čeká jinde – v přírodě. Naše Himalajské dobrodružství začalo v druhém největším nepálském městě Pokhara. Je to turistický hot spot, kde začala už nejedna výprava. Výběr “kudy a kam do hor” je nekonečný. Náročný profi horolezec, ale i gaučový povaleč si zde přijde na své. Na delší a náročnější tůry se vyplatí si najmout místního průvodce a popřípadě nosiče batohů – můžou vám doslova zachránit krk. Cena se dá usmlouvat, nicméně počítejte tak 18USD za den za osobu. V Himálajích je kvůli bezpečnosti zakázáno chodit sám. Před vstupem do hor je nutné si pořídit povolení ke vstupu a tracking pas. Budou po vás chtít nejen fotky, ale třeba i itinerář vaší plánované trasy a samozřejmě peníze:) Díky tomuhle systému úřady budou vědět, že pod tou lavinou ležíš třeba právě ty – legendární český turisto. Výšlap – Sikles Track, který jsme si vybrali my, patří k těm jednodušším. Je to okružní stezka z Pokhary linoucí se krásným údolím řeky Madi do kouzelné vesničky Sikles. Po dni (dvou, třech?) odpočinku a menších půl dnových tůrách po okolí vesnice se pak výhledů chtivý nadšenec může vrátit přes vrchol – Tara Hill top (3055 m.n.m) zpět do Pokhary. Cestou vám Himaláje poodhalí své nádherná ňadra – hory Anapurna IV, Anapurna II, Anapurna III, Gangapurna, Machapuchare a Anapurna South. Celý okruh trvá zhruba 4 – 5 dní, šest až osmi hodinové chůze. Doporučuji si nezapomenou vyšlapané boty, kvalitní spacák, čelovku, jídlo na pár dní (skvělá vychytávka, kterou v Nepálu seženete je směs oříšků, kokosu a čokoládových kousíčků – raz,dva doplní energii), vodu na jeden den (dá se v pohodě doplňit ve všudypřítomných napájedlech a nebo v horských potocích), stan, lékárničku (just in case), nožík a opravdu jen to nejnutnější a nejpraktičtější oblečení. To, že smrdíte a máte na triku kolekci skvrn od pasty, přes fazole a kdovíčehoještě není podstatné, tady jde o přežití!!!! Ale nést několik dní opravdu těžkej batoh, to bych asi nepřežila:) Prozradím Vám i něco málo osadě, která tomuto treku dala jméno. Sikles je izolovaná vesnice ležící na himalájské poměry docela na rovině v nadmořské výšce 2200 m.n.m. Patří mezi nejvýznamější osídlení kmene Gurung (etnické skupiny původem z Tibetu). Vedou sem dvě cesty – jedna po nekonečných super příkrých schodech a druhá, prý sjízdná autem, vedoucí z Pokhary a končící u hromady štěrku. Hádejte, kterou jsem šli my:). Obyvatelé Sikles do dnes žijí velice tradičním způsobem života. Gurunďané nosí tradiční oblečení, žijí velice komunitně, okolní pole obdělávají společně a v období žní je každý jeden člen zapojen do práce a přípravy vesnice na zimu (v místní mini škole jsou prázdniny, aby mohly pomáhat i děti). Vesnice žije velice skromným způsobem života, obyvatelé si uvědomují křehkost přírody a podle toho se i chovají. Každá domácnost má přidělený kousek lesa, kam může chodit pro dřevo, místa se pečlivě vybírají, aby se les stačil vzpamatovat. Podobných způsobem se vybírají i šťavnaté pastviny pro přehuňaté Yaky:). Sikles je absolutně nezávislá na okolním světě, elektřina se vyrábí v nedaleké vodní pidi elektrárně, mlýny na obilí jsou poháněny vodou tekoucí z hor, veškeré jídlo si jsou lidé schopni vyrobit na místě, zdroj pitné vody najdete téměř všude. I přes svoji izolovanost (a možná díky ní) má Sikles relativně bohaté kulturní zázemí – nejdete zde zajímavé muzeum, konají se zde různé festivaly a slavnosti. Když jsme tam byli my, pořádal se ve vesnici kongres zubařů – zubaři z Nepálu, Nového Zélandu a Austrálie se sjeli, aby lidem žijícím v odlehlých končinách opravili zuby. Ve vesnici najdete hned několik míst, kde složit hlavu a klidně čekejte nečekané! V domcích, kde sice nenajdete topení a v noci se buď musíte tulit a nebo opít aby jste nezmrzli, vás překvapí horká voda a (teď se posaďte) internet. BTW: Pokud se budete připravovat na kratší výšlap a napadne vás si na večeři koupit fazole v konzervě, zadržte. Jsem fazolový nadšenec a fazolím v červené břečce jsem už dávno odpustila tunu cukru a jiných “dobrot”, které v sobě ukrývají. Občas si tuhle večeři chudých a studentů s chutí udělám i doma. Každopádně v Nepálských obchodech jsme nenašli žádnou poživatelnou konzervu fazolí, všechny chutnaly odporně!!! Líbil se ti článek? Dej mu „like“:)

Marihuana, Ginkgo, Argan, Tilia & Kawakawa

Není angličtina zrovna tvůj šálek čaje? Pod fotkou se článek servíruje i v češtině.

Plants mentioned in the headline are my favourite plants, and all of them have almost miraculous medical effects. Every one of them has interesting background, history of use and plays important part of the traditional medicine through different cultures around the world. Most of them, except endemic Argan tree, are also easily found in New Zealand. This article will introduce you a sacral Maori plant – panacea Kawakawa tree.

Kawakawa, scientific name Macropiper excelsum is also know as Pepper tree. It used to be widely used in traditional Māori medicine called Rongoā. The Maori word Kawakawa simply refers to the bitter taste of the leaves. There is also a conjecture, that when Māori first came to New Zealand, they named the plant ‚Kawakawa‘ because they recognised that the plant was a close relative of Kava tree widespread in tropical Pacific.

Only very little information is available on how the Maoris utilised their native Kawkawa ritually,  apart from the drinking of a beverage known as ‚kawa‘ made from the roots and leaves, also the use of kawakawa in religious ceremonies. This lack of information is due to a cruel persecution of the Maori tohungas (local healers/shamans), when traditional rituals were banned by New Zealand Government in 1907. Traditional recipes and medicines passed from generation to generation until then were buried with very last shaman as a result of this clever anti-pagan law.

Kawakawa is a small evergreen shrub-like tree growing to six metres tall with dense branches. It is commonly found in shady gullies and on the rocky coastal areas. I have found it almost impossible to plant it at home. It is easily recognised by its vivid green aromatic heart-shaped leaves and jointed stems, which resemble bamboo stalks. Kawakawa leaves are ofter badly holed by caterpillar Cleora scriptaria. Tiny male and female flowers are upright spikes and grow on separate trees. Kawakawa orange berries are tasty food for forest birds. Yummy.

Through its many healing properties the Kawakawa is known as ‘the pharmacy of the forest’. Here is a shorted list of Medicinal Uses.

Externall use is great for/as :

  • mild insect repellent
  • desinfection for insect bites, sand-flies, mosquitoes & bug bites
  • helps againts eczema, skin rashes and skin infections
  • poor circulation, varicose veins
  • speeds up healing of bruises, swellings, boils, ringworm,
    scalds and sun burn, cuts, sores, abscesses, wounds, abrasions
  • aches & pains, rheumatism, neuralgia, arthritis

Internal use is great for/as:

  • a blood purifier
  • memory
  • chest complaints, coughs, colds, bronchitis
  • kidney and bladder complaints
  • digestive system, worm infestation
  • stomach ache, bloating
  • chewed leaves and fruits helps with toothache

No wonder it’s one of my favourite plants.

If you liked this article, please hit the share button at the bottom of the page. Thanks.

Kawakawa leaves - close up

Not a fan of Czech language? Scroll up for English.

Rostliny vyjmenované v nadpisu článku patří mezi mé nejoblíbenější, všechny mají téměř zázračné lékařské účinky. Každá jedna z nich má zajímavý příběh, historii užívání a hraje důležitou roli v lidovém léčitelství napříč různýma kulturama po celém světě. Všechny z nich, kromě endemického Arganu běžně najdete i na Novém Zélandu. Několik následujících řádků vám představí posvátnou maorskou rostlinu a všelék – strom Kawakawa.

Odborně se Kawakawa jmenuje Macropiper excelsum, ale je známá i jako Pepřový strom. Bývala základní kámen tradičního maorského léčitelství, kterému se říká Rongoā. Maorské slovo Kawakawa vychází zřejmě z trpké chuti listů rostliny. Nicméně existuje i domněnka, že jméno je odvozené od rostliny Kava, která roste hojně na Pacifických ostrovech a je blízká příbuzná novozélandské Kawakawa. Proto ji prapůvodní Maoři pojmenovali Kava, ale jinak:).

Bohužel se dochovalo jen malililinko informací, jak přesně byla Maori Kawakawa využívána . Jistě se ví jen to, že se při rituálech a náboženských oslavách pil nápoj vařený z listů a kořenů rostliny zvaný ‚kawa‘. Za tenhle smutný nedostatek informací můžeme poděkovat novozélandské vládě, která v roce 1907 zakázala jakékoliv používání lidového léčitelství. Místní maorští šamani a léčitelé zvaní tohungas byli krutě trestáni za používání přírodní medicíny, o tradičních rituálech se netřeba ani zmiňovat. Díky tomuhle báječnému protipohanskému zákonu byly recepty a vědomosti předávané z generace na generaci pohřbeny s posledním šamanem.

Kawakawa je malý stále zelený stromo-keř dorůstající maximálně do výšky 6ti metrů. Běžně ho najdete v tmavých koutech lesa, nejraději se schovává v roklích a nebo na skalnatých částech pobřezí. Doma se mi ho vypěstovat nepodařilo. Snadno ho poznáte díky nádherně zeleným, voňavým listům ve tvaru srdce. Má velice husté větve, které se na kmen napojují podobně jako bambus – vypadají jak kdyby je tam někdo přilepil. Listy jsou většinou plné děr, jsou totiž pochoutkou pro místní housenky Cleora scriptaria. Nevelké samčí a samiččí květy rostou odděleně na stromech a vypadají jako zelené vyčuhující válečky. Plody Kawakawa – oranžové bobule jsou delikatesou pro lesní ptáčky. Mňam.

Díky spoustě léčivých vlastností si Kawakawa vysloužila přezdívku ‘lékárna lesa‘. Koukni na zkrácený seznam k čemu všemu se používá.

Externí použití:

  • repelent proti hmyzu
  • desinfekce na kousnutí koumárem, písečných mušek, štěnicí a celkově na kousnutí hmyzu
  • pomáha proti ekzému, vyrážkám, kožním zánětům
  • při špatnému krevním oběhu či křečových žílách
  • zrychluje hojení modřin, otoků, vředů, pásového oparu, abscesů, řezných ran, odřenin, pomáhá při opaření a spálení sluncem…
  • zmírňuje bolest při revmatismu a artritidě

Interně se používá:

  • k pročistění krve
  • na zlepšení paměti
  • při nachlazení, kašli, bolesti hrudníku a bronchitidě
  • uklidňuje trávící systém, používá se při parazitárních onemocněních
  • při bolesti břicha a nadýmání
  • žvýkání listů a bobulí ulevuje při bolesti zubů

Není divu, že patří mezi mé oblíbené rostliny.

Líbil se ti článek? Tak to je skvělé, poděl se o něj se světem a klikni na modré FB tlačítko dole.